Deštník je v podstatě převlečený slunečník. To, co jsme si umísťovali nad hlavu k ochraně před sluncem, jsme impregnovali proti vodě a začali používat k ochraně proti dešti. V češtině, na rozdíl od jiných jazyků, se nám déšť dostal i do názvu, takže deštník používáme primárně, když prší (nikoli když na nás padá něco jiného, třeba šišky, trakaře nebo bomby). U francouzského paraplete bychom mohli nalézt jiná použití. A Angličané se prostě chrání, ať už padá cokoli.
Tím se dostáváme k jadernému deštníku. Než si ale nad hlavou roztáhneme jaderný deštník, měli bychom vědět, že k ochraně před úderem shůry do hlavy se můžeme chránit i mnoha jinými věcmi. Jádro nepadá z nebe jen tak zbůhdarma jako voda, ryby nebo žáby. Nepoužíváme cihelník, protože nám na hlavu nepadají cihly. Nepoužíváme klavírník, protože nám na hlavu nepadají klavíry. Podobně nepoužíváme kameník, penězovník, hvězdník a řadu dalších „-níků“. Nemusíme je používat, neboť jsme se postarali – nebo se příroda postarala za nás – že nám podobné věci na hlavu nepadají. Vystačíme si s deštníkem.
Chránit se proti pádu jádra můžeme tím, že se postaráme o to, aby nám jádro na hlavu nepadalo. Nebudeme prostě srát ty, co jádro mají a mohou ho sypat.