Voják je v boji povinen znát svůj bojový úkol; znát bojové možnosti nepřítele; umět ovládat přidělené zbraně; znát rozsah a postup budování ochranných staveb; nepřetržitě pozorovat bojiště, signály nadřízeného a sledovat činnost sousedů; úporně bojovat v obraně, směle útočit, ničit nepřítele všemi způsoby a prostředky, projevovat iniciativu a vynalézavost v boji; poskytovat pomoc druhovi a nahradit jej v boji; dovedně využívat terén; umět rozpoznávat vzdušného nepřítele, vést palbu z ručních zbraní na jeho letouny a vrtulníky; chránit velitele v boji; bez souhlasu velitele neopouštět své místo v boji…
(Příručka vojáka AČR)
Až budeme odveleni do Grónska, Příručku si vezmeme sebou, abychom v zákopu v ledu na nic nezapomněli. Zejména abychom nezapomněli na to, že u Nuuku se bojuje za Prahu.
Než se dáme po ledu do pohybu, provedeme kontrolu a úpravu oděvu, výstroje a výzbroje (odlepíme kulomet od ledu), zajistíme, aby naše vybavení nemohlo chrastit (zmrzlé kosti se nepočítají), omezíme veškerou výstroj a vybavení na nezbytné minimum (plavky necháme v zákopu), dokud jsme v zákopu, pečlivě si zvolíme následující stanoviště (kam nám to doklouzne) a jakmile dosáhneme novou pozici, zastavíme se, nasloucháme a pozorujeme
(pokud sebou nešvihneme).
Přestože máme k pohybu po ledu tyto možnosti: rychlé zalehnutí a příprava k boji, rychlé vzpřímení se z lehu; pohyb přískoky; pohyb zrychleným krokem a během, vzpřímeně nebo sehnutě; pohyb plížením, volíme raději klouzačku, neboť je to větší sranda.
Až se doklouzáme do Nuuku, vyvěsíme vlajku a Grónsko je naše.