V soudním rozhodnutí se objevil termín „přípustná kritika“. Náš právní systém nezná termín „přípustná kritika“, podobně jako nezná termín „muž s červeným nosem“ nebo „řetízkový kolotoč“. Nelze tedy odsoudit na nepřípustnou kritiku, za modrý nos nebo za labutě.
Nepřípustná kritika se podobá nepřípustné vraždě či nepřípustné krádeži a tedy stejně jako přípustná kritika by měla být beztrestná přípustná vražda a přípustná krádež. Cítíme však, že něco tu nesedí.
Stejně tak jako neexistuje přípustná či nepřípustná vražda a stejně tak jako neexistuje přípustná či nepřípustná krádež, tak stejně tak neexistue přípustná či nepřípustná kritika. Je to náš zlozvyk posouvat význam slov přídavnými jmény (nepřípustná kritika, humanitární bombardování, liberální demokracie), aniž bychom si ponechávali význam slov původních. Nepřípustná kritika není kritika, humanitární bombardování není bombardování, liberální demokracie není demokracie.
Existuje pár výjimek jako vlčí mák či volské oko. U ostatních termínů si dávejme pozor a také nezaměňujme jejich významy. Zvláště u těch, jež by mohly vést k trestnímu stíhání či jinému postihu. U termínu „přípustná kritika“ („nepřípustná kritika“) to vidíme zcela plasticky.
Víme, co je „kritika“, a umíme vysvětlit význam a umíme s ní nakládat. Narozdíl od „přípustné kritiky“, jejíž význam nám uniká, a nevíme, jak s ní naložit. Než nám to soud srozumitelně vysvětlí, tak do té doby musíme přípustnou kritiku odmítnout jako nesmysl.